DÍTĚ

Emanuel Lešehrad

DÍTĚ
Jak kytice snů rozkvet’ svět v tajemné váze země, zář’ sluneční jak boží ret celuje tvorstvo jemně. Co díš té kráse, již jsi zhléd’? – Je čarovné slunce, je čarovný květ, však nyní můj údiv div divoucí jímá: v kolébce dítě dřímá. Jak brána ráje paže žen, Rozkoš jak sady svádí, pták lásky blouzní roztoužen o všemohoucnu mládí. Co díš, tou krásou oslněn? – Je opojná žena, je opojný sen, však zbožně jak na zázrak zrak můj se dívá: v kolébce Vesmír zpívá 35