VIDĚNÍ
Spatřil jsem sebe
v měsíčné desce
stříbrně hladké,
zjevil se sobě za zpěvu srdce.
Zářil jsem, líbal svou dušiduši.
V nejvyšší lásce
splýval jsem s nebem.
Do pusté síně řine se světlo,
svítící bystřina v srdce –
blaženě vnořuji ruce
do světlé lázně.
Z duše mé klesá
stříbrný závoj –
Otvírám okno.
V prostoru povadlo světlo.
Do síně temno se valí.
Na zemi leží
střepiny zrcadla snění.
22