IV. Než vzplá zas luny jas,

Emanuel Lešehrad

IV.
Než vzplá zas luny jas, Než vzplá zas luny jas,
má sestro snivá, můj láskou chorý hlas tmou svůdnou zpívá. Zpěv poslyš o ručkách jak narcis něžných, rtech, které zranil nach i ňadrech sněžných, k nimž v zlatém nadšení pás vlasů splývá, kde snění pramení a rozkoš dlívá. Mne utěš v bolech mých, jež přání souží a v slovech blouznivých tě líbat touží... Než vzplá zas luny jas, milenko nyvá, můj láskou mroucí hlas tvé srdce vzývá... [8]

Kniha Milencovy písně (1924)
Autor Emanuel Lešehrad