XIX. Obloha něžně se sklání

Emanuel Lešehrad

XIX.
Obloha něžně se sklání Obloha něžně se sklání
v stmívání teskné; stříbrný úplněk na ní v snění se leskne. V zahradě podzimek jemně travami vzdychá; se stráně zasteskne ke mně písnička tichá. – Luno, jež přicházíš cudná líbat mé vrásky, nevíš, kde bloudí má bludná vidina lásky? [23]

Kniha Milencovy písně (1924)
Autor Emanuel Lešehrad