XXIX. Hřejivý vzduch

Emanuel Lešehrad

XXIX.
Hřejivý vzduch
Hřejivý vzduch
prochvívá luh, jenž touhou zpívá a duši mou jak ozvěnou snem rozechvívá.
Můj sivý zrak jak z nivy pták pod oblak vzlétá; sním o dnu zlém i blaženém, jež osud splétá. Vším spokojen, co dá mi den, jdu bez ustání; vím, země jsem jen poutníkem, až zemdlím, usnu na ní. [33]