MOŘE
Odpočíval jsem na skalnatém mořském břehu a naslouchal písni příboje, bych zaplašil truchlivé myšlenky.
Miluješ moře? Pozoroval jsi plující loď? V duchu pluji často na vlnách jako loď s rozpiatými plachtami.
Moře je světem krásy a hrůzy: otvírá bránu k cizokrajné přírodě a ukazuje pohřebiště v jícnu svých hlubin.
V jeho náruči pociťuji dobrodiní volnosti a sílu odvahy.
Hukot jeho vln podobá se měnlivosti mých nálad, prosněných na skalisku v siré zátoce, odkud lze sledovati čarovné hry východu a západu slunce na obzoru zatopeném vodou, hněvivé výbuchy rozpoutaného živlu za bouře a slavnostní klid mořské hladiny za smavé pohody.
Miluji moře. Vidím-li loď na obzoru, odjíždím s ní v duchu ke všem čtyřem světovým stranám najednou.
42