RŮŽOVÁ PŘÍHODA
V útulné zahradní restauraci romantického údolí. Vzdálen Čech..Čech... V šeřícím se výhledu je viděti obrysy Heidelberku se zámkem na vrchu. Přede mnou Nekar, po němž míjí lodice s děvčaty a hochy, mávajícími šátky.
Je vlažno a ticho. Jen chvílí zalétne ke mně zpěv s lodice nebo veselé zapísknutí vzdalujícího se rychlíku.
Sním pro sebe..sebe... Jak milo je zde. Vůkol planoucí zeleň a uprostřed roztavené stříbro řeky. A maně pluje pohled po třpytné hladi a utkvívá na břehu.
Právě přihrčel kočár k přívozu. Čeká na pramici. –
Kdo sedí asi v onom kočáru? Mladá žena, vyvolávající si v duchu slastná dobrodružství srdce? Či samotářský myslitel, uvažující o toulkách světem a opojený poutí Vesmírem? Nevím..Nevím...
Co tak hledím a přemítám, vidím ve spuštěném okně kočáru ruku, jež si pohrává kyticí květin.
Pojednou uvolní se purpurově zářivá růže a oddaně skane do stříbrného náručí vln, které kolébavě ji unášejí do tmy.
Purpurově zářivá vzpomínka.
51