MILOVNÍK PAVOUKŮ
Jeho život byl uzavřený a podivínský. Jako básník psal verše teskné hudebnosti a snivého kouzla; v soukromí žil sběratelské vášni. Sbíral zejména obrazy, kresby a rytiny, s vkusem znalce a uctívače krásy. Za dvacet let sběratelského úsilí se mu podařilo seskupiti díla vzácné umělecké ceny. Celé jmění vložil do sbírek. Při tom tvořil umělecká díla, jež vydával pro ctitele krásné knihy a básnického slova. Poslední jeho knihou bylo lyrické drama: „Já, ty, on“. V něm shrnul svůj vnitřní život a vylíčil svět, v němž žije i svět, v němž by nemohl žíti. Tuto poslední práci vydal jako závěrečné slovo svých souborných spisů, již na rozhraní stáří, kdy cítil, že vstupuje mezi stíny. Odevzdaně uzavřel svůj účet básníka a zbývalo ještě postarati se o sbírku obrazů a kreseb, jež byla jeho tichou soukromou vášní. A tu kteréhosi dne veřejnost se dověděla, že známý básník nezištně věnoval národu svou obsáhlou sbírku obrazů a kreseb. Nyní bylo postaráno o jeho životní dílo a mohl uspokojeně stanouti na prahu dveří života. Ještě poslední starosti a radosti s umístěním, označením a popisem obrazů v galerii, kterou založil, a jeho životní poslání bylo skončeno. Zbýval jen vyčerpaný člověk, jenž vykonal předurčenou práci a toužil po odpočinku. Jeho byt, z něhož se odstěhovaly milované obrazy, zel prázdnotou; byl tu jen nejnutnější nábytek a několik rodinných památek. Tehdy básník připadl na myšlenku pěstovati pavouky. Líbili se mu mlčeliví snovači a nezabil žádného,
55
chránil je úzkostlivě a přinášel si domů nové a nové druhy pavouků a pavoučků ze svých toulek přírodou i městem. Žil tak v říši pavouků. Jeho pustý byt byl oživen němým národem drobných tkalců pavučin. Byli zde malí, červení a zelení pavoučkové, byli zde i velicí sekáči s dlouhými nohami, křižáci různě zbarvení a různé velikosti. Básník stýkal se stále méně s lidmi a stále více s pavouky. Sousedé, kteří jej ctili jako proslulého muže, věděli o jeho zvláštní vášni a vykládali ji podivínstvím. Ale když neviděli básníka přes týden vyjíti z bytu, oznámili to jeho příbuzným. Byt byl násilně otevřen. Očím vstupujících zjevil se obraz hrůzný a zároveň dojemný. Mrtvý básník ležel na pohovce. Jeho poprsí a obličej byly opředeny jemnou stříbřitou pavučinou. Básníkova ústa byla otevřena a právě uprostřed nich byl střed pavučiny, v němž seděl nepohnutě a přísně, jako němý strážce vchodu do svatyně, – veliký pavouk křižák.
56