Mé dědictví položil’s...

Otokar Březina

Má slova nejlahodnější mi zemřela v bolestném mlčení, mé pohledy nejvýmluvnější uhasly bez odpovědí: když mrtvá slova mne probudí výčitkou ze snění, mrtvé pohledy z bezesných nocí mi do duše hledí. Úsměvy, jež v tvářích mi zkvetly, v cizích duších mi uvadly, a které v cizích tvářích mi svadly, v duši mne rozkvetlé bolí. Krůpěje, jež z naříznutých větví rozkoše na rty mi nepadly, v snění na rtech mi roztály, jak sestydlé v krystaly solí. Na cestách mých kroků ležely stíny z oblaků staletí, na cestách mých zraků obrazy vzdušné, odražené z nekonečna; na cestách mé touhy tmělo se mystických blankytů rozpjetí, na cestách mé duše teskno a dvojsmyslné mlčení věčna. Mé dědictví položil’s v krajinu snění a tušení, mé růže jsi vytrhal a přesadil do jejich zázračných sadů; jejich vůně mne omdlívá v extasích modlitby a umění, a nádhera jejich barev hoří mi ze Západů.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

85. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V ZÁPADECH... (Roman Hašek)
  2. PANDÉMONIUM (Rudolf Medek)
  3. Mori! (Xaver Dvořák)
  4. POHYB NĚMÝCH ÚST. (Otokar Březina)
  5. KRÁLOVNA NADĚJÍ. (Otokar Březina)
  6. NÁLADA. (Otokar Březina)
  7. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)
  8. AŽ UMRU... (Antonín Klášterský)
  9. MÉ NOCI DLOUHÉ. (František Sís)
  10. ÚSMĚV ŽIVOTA. (Otokar Březina)