KAVÁRNA

Emanuel Lešehrad

KAVÁRNA
Přede mnou sklenice s vodou, mění se v oceán. Sloupy z vln rostou jak přístavní kůly. Číšníci, hosté blíží se, vzdalují jako šik lodí. Cítím příliv a odliv, jsem na Rudém moři, čním z něho jak náhlé skalisko, mám strach, aby křižník nenajel na ně, je vůkol již noc, paže mé dlouží se k nebi, chápou se souhvězdí žhoucího na něm, nyní jsem světlárnou, mohu pomáhat lodím, aby pluly bezpečně k zemi, je opět den, šumivé peruti moře mění se v gigantský koš, v kterém je ovoce z celého světa, nesčetně paží se vztahuje odevšad, chtivy jsou zrale šťavnatých plodů, v dohledu molo rybinou čpící, s kůly, u kterých dřímou lodi, moře se scvrká v sklenici vody, připíjím z ní na zdraví světu. Jak snadno lze vypíti oceán 11

Kniha Přístav (in Básnické dílo Emanuela z Lešehradu, svazek 10) (1936)
Autor Emanuel Lešehrad