DITHYRAMB SMYSLŮ
Živote bohatý, skvoucí:
V oblačných radostech světských,
které nás úsměvy blaží,
v žíravých mukách a strastech
klopotné vezdejší pouti,
v storukých možnostech práce,
v rozkošném mámení lásky
nebesa otvírající,
v šumění křídel, jež básník
rozpíná opojně vzrušen
při zvucích sférické harfy,
v úrodných pochybách ducha
teskného občasným zmatkem,
v účelné únavě těla
pod tíží polibku tvého,
v úmrtích, z nichž opět vzchází
nezmarná naděje v život,
žehnám ti za sladké věno:
smyslovou schopnost.
V lijavci výtrysků květů
ze země vyvěrajících,
v barevném světélkování
klidného hvězdného moře,
v nádherách přírodních zjevů
sytících nadšením nitra,
97
v bludišti budov, soch, maleb,
umění všech dob a věků,
ve slastném jiskření pleti
vnadného ženského těla,
v pohledu objímajícím
města a hory a vodstva,
bědnost i bohatství lidí,
žehnám ti za sladké věno:
nádheru zraku!
Živote vševládný, mocný:
V chaosu vichřice zvuků,
v jediný vyznívajících
úchvatně velebný chorál,
v lomozu válečné vřavy,
v houslovém štěbetu ptačím,
v soutěži hudebních skladeb,
v hukotu otrockých strojů,
v živelné vesmíru hudbě,
která nás protéká, pojí,
mluvíc k nám božskými ústy
neslyšnou, nadhmotnou řečí,
žehnám ti za sladké věno:
nádheru sluchu!
V upřímném objetí hmoty
ukrutné často a drsné,
v boji, jejž nabízíš tvorům
98
hladovým doteků věcí,
v závratné hostině těla
milencem dotýkaného,
v nevinném laskání děcka,
matka jež na klíně hýčká,
žehnám ti za sladké věno:
nádheru hmatu!
Živote zázračný, světlý:
V lahodném přílivu vůní,
kterými z jara a v létě
zaléváš kytici zemskou,
v proudění rozkladných pachů,
které zas v proměnách skrytých
mění se v oceán vůní,
žehnám ti za sladké věno:
nádheru čichu!
V různosti pokrmů zemských,
jimiž dar ducha nám vzkvétá,
v nápojů kouzelné síle,
těly jež účinně proudí,
v požitku draždidel svůdných,
nervů tkáň rozchvívajících,
žehnám ti za sladké věno:
nádheru chuti!
99
Živote vysoký, slavný:
přes všechny překážky jsoucna,
kterými zpestřuješ cesty,
přes prohry, osud jež chystá,
k novým by vzpružil nás činům,
přes krutou bídu, jež bývá
nejčistším řečištěm krásy,
přes všechna zoufalství planá,
ke kterým doháníš lidi,
aby tím poznali spíše
ovoce věčné tvé lásky,
žehnám ti za sladké věno:
dar lidských smyslů!
100