DĚLNÍKŮV ZPĚV
Co je mi do květů zahrady hvězdné,
co je mi do tajů prostory bezdné,
nemám kdy vznášet se vzhůru
do azuru,
musím se plahočit, množit se, dříti,
abych moh’ milovat, jísti a píti;
lačné mé oči jsou přissáty k zemi,
s hlinou jsem spoutaný cévami všemi.
Co mi dnes do hvězd, co na nich se děje,
na zemi žít chci, kde určeno mně je,
průkopník budoucí, zářivé doby
bez poroby,
sobě chci vydobýt rovných práv s všemi,
volností, bratrstvím obrodit zemi,
potom zrak povznesu, jejž tmy jsem zbavil,
abych i bratry své na hvězdách zdravil.
89