OZVĚNA
Víš ještě? V sadě seděli
jsme kdysi zamlklí,
kol nás se těžce belhali
dva starci nevrlí.
Snad román lásky větřili,
jenž trudný závěr má,
když na šíj’ jsem tě políbil,
se smáli chachacha.
Dnes večer, když jsme seděli
u krbu zamlklí,
mně zdálo se, že z houští tmy
jich jízlivý smích zní.
135