OSAMĚLÁ VILA
Na konci města vila sní
se sadů věncem kolem.
Tam jsem se z žití uchýlil
se svojí láskou, bolem.
Zde klidně ubíhají dny
jak říčky vlny líné.
Do oken lípy šeptají
a k slunci oblak plyne.
Jen občas ze snů nádraží
sten vlaku zaheleká.
To dávná touha rozjíždí
se znova do daleka.
142