Hájevna v lese.

Emanuel Lešehrad

Hájevna v lese.
Zamlklý kout. A v stínu javorů se zvedá střecha sešlé hájevny; pár květin, pažit, na nějž padají větvemi stromů zlaté paprsky. Čmeláci bzučí. Hvozdy ševelí. A člověku je náhle v prsou mdlo, je jak ta chýš, kde nudně žije se a v zapomnění tiše umírá. 23 To milé místo. V dáli pěje drozd. Sem přijde žena s nůší na zádech, a z večera tu do tmy vyje pes, jakoby někdo trpěl v stavení. Má duše slzí... Stojím, dívám se v ta okna malá, prostá, bez lesku; je mi jak synu, jenž se vrátil z cest a tuší, že už všichni umřeli.

Kniha V dnech šerých (1901)
Autor Emanuel Lešehrad