Jsem socha Memnona...

Emanuel Lešehrad

Jsem socha Memnona...
Jsem socha Memnona, ve které vítr zpívá, a ptáci semeny a oblaky mne živí; já stojím tisíc let a zrak můj zádumčivý do dálky hrouží se, kde obloha se stmívá. 60 Jsem pomník staletí, ve kterém vítr zpívá; mé nohy znavené řeřavý písek kryje, v mých vlasech zcuchaných divoká bouře vyje, a ke mně v naději se člověčenstvo dívá. Ó, slunce, planety! Co mně je století? já slouchám výkřikům, jež ke mně zaletí z té tmavé propasti, kde lid se plahočí. Pryč, mraku! Zacláníš mi slunce na nebi; ať opět zčernají mé vlasy na lebi, a paprsk stříbrný mi padne do očí! 61

Kniha V dnech šerých (1901)
Autor Emanuel Lešehrad