PRŮHLEDNÉ TICHO
Ticho se lilo okny zacloněnými,
teskno se choulilo síní pod kroky mými:
v nehybné šeři
bylo vše siné, zbarvené nocí,
tuhnoucí v modravý kov.
Spatřil jsem měsíc na prahu dveří,
plachý když vítr alejí táh’,
dumy, jež za dne do dubin zašly,
zpáteční cestou zbloudily v tmách.
43