V POLOSNU

Emanuel Lešehrad

V POLOSNU
Je světlé přítmí. Na vodách se spavě sunou labuti. Ó, něžně zkvetly na vlnách v svém hypnotickém nehnutí. Tvář bludné luny povadle se kmitá v krajkách modřínů, a na jezerním zrcadle spí květné hvězdy leknínů. – Je teskna chvíle. – Labuti se mdlivě sunou na vlnách a jejich sněžné peruti jak závoj smrti svítí v tmách. 49