SPLEEN
Na zpustlý hřbitov
déšť únavně, ospale kane.
Tisy se lesknou –
jak matčin pláč ztlumeně šumí
k sinému nebi.
V mdlé lebi se myšlenky hemží,
směsice červů.
Chlad hrobový rozpíná náruč
zásvětné lásky. –
Jsem hrobka, již otevřel průvan
do trudné noci.
86