KRISE
Když byl jsem nemocen, jste ani nepřišla..
Teď marně vkrádáte se s plachým úsměvem..
Co chcete ode mne? – Ta pestrá kytice,
jež v ruce kvete vám, mne teď již nezmámí.
Vždyť po vás volal jsem.. Ach, toužil nadarmo.
Pročpak jste nepřišla? Teď, prosím, vzdalte se.
Mám vůni záhubnou v své šeré ložnici
a věru ošklivě se po ní churaví.
Je prasklé zrcadlo. A zhasla pochodeň.
I vaše úsměvy již časem zestárly.
A vaše pohyby se staly cizími –
Ne, bude nejlépe, když se zas vzdálíte..
Má bytost? Byla vám jen hračkou rozmaru.
A láska má? Je kříž, na němž čním umučen.
128