U MOŘE
Tamto, o šedý balvan
opřen velebný stařec,
hledí upřeně na mne..
Božský úsměv se zračí na jeho prorocké tváři.
Tiše, soumračně mručí
moře varovnou píseň.
– – – – – –
Tam, kde na strmé břehy
bijí neklidné vlny,
roste žulová skála.
Před ní ztrnule vztyčen
s divoce zcuchaným vlasem
zasněný jinoch.
Rozjímá, myslí..
Tu se zachvěje skála,
její stěny se bortí,
rudě vytryskne oheň;
v jeho výhni se zjeví
sněhová panna,
148
vztahuje ruce
k vážnému muži..
Ten je ospale klidný,
čelo skloněné k zemi –
stále více se zvolna
rozvírá skála
– – – – – –
Dole v hlubině hučí
moře osudnou píseň.
[149]
BÁSNICKÉ DÍLO
EMANUELA Z LEŠEHRADU
SVAZEK I.
Lyrická symfonie
ZRCADLO
VLÁDKYNĚ NOCI
Vznikla v letech 1897–1899
a byla
definitivně upravena pro souborné vydání
Vytiskla knihtiskárna „Orbis“
v Praze
pro nakladatele Aloise Srdce
v Praze
v září roku 1930
Jednotlivé oddíly tohoto svazku
vyšly dříve knižně:
Smutné Kraje 1898 Květy Samoty 1899
Atlantis 1899
Smutné Kraje a Květy Samoty
pod názvem
Vládkyně Noci
1910
E: jf; 2004
[151]