V Plástovicích s neděle
Okolo dudáka
Chasa dupá vesele,
Zpívá si a skáká.
„Hrejte, kmotře, taneček,
Zejtra u oltáře
Ruku podá Janeček
Šafářovic Máře!“
Dupá, vejská, skotačí,
Kmotr duje v kejdy;
Janek platit postačí
Hudbu, kvas i rejdy.
„Však já tobě zasolím,
Zpropadený Janku!“
Zlý mu hrozí Jerolím,
Truchle pro kochanku.
„Směls mi kůstku vyrvati,
Že máš více statku:
A já zde mám kovati
Vůz ti ještě k sňatku?“
Buchá, buchá kladivem,
Čáry černé kuje,
Kalí v moku chladivém,
Klením přizvukuje.
„Tento nožík kalený
Do voje ti vrazím,
Vůz i máj ten zelený
Na vzdory přimrazím!
Čáry! máry! černý pes!
Pekelný Rarášku!
Přijď a do nožíka vlez
Svatbě na překážku!“
Dobuchal a kladivo
Prudce stranou metne,
Mumlá slovo strašlivo,
Do voje nůž vetne.
Noc se na den promění,
Svatba na vůz sedá,
Mářa hned je v plameni,
Hnedky zase bledá.
Kočí stoupne v třemeny,
Do koníků šlehne:
Ale, jakby zaklený,
Vůz se z místa nehne.
„Já řku, kdo nás přimrazil,
Ten ať v ohni léhá!“
Kočí z hrdla vyrazil,
A zas vranky šlehá.
Volá prvý, druhý ráz,
Volá třetím rázem:
Ale v koních vězí mráz,
Zlým vůz trne mrazem.
„Dejte piva sklenici!“
Zahřmí z hrdla jemu,
„Ať ji v tvrdou palici
Škůdci podám zlému!“
Do hrdla ji vyklopil.
„Dejte ještě jednu!“
A zas třetí uchopil,
Vyhnul ji až ke dnu.
Napřáhne a zaměří,
A než kdo se nadá,
Do formánku udeří,
Až sklo v kusy padá.
V tom kdos mezi družinou
Přebolestně zkřikne
A se s tváří raněnou
Do kovárny vlíkne.4)
Jede svatba po návsi,
Dudák v kejdy duje,
Chasa hlučí, vejská si,
Vše se zaraduje:
Jen v smrtelném zachvění
Jedna černá duše
Z úst se zlostných vypění
A do pekla kluše.