Karle Vojtěchovský! Nač se vy ženíte?
Dobřeli pak či zle v té věcy činíte? –
Neznáteliž řečí onoho svatého
Apoštola Páně, Pavla Tarsenského?
Onť byl bez pochyby tak vdovcem jako vy,
A mluví všem vdovcům patrnými slovy:
„Chtělbych, aby všickni tak jako já byli,
„AbyAby se podruhé nikdý neženili,
„AleAle v samotnosti byli neženatí,
„Neb dobré jest, ženy se nedotýkati. –„Neb dobré jest, ženy se nedotýkati. –“
Jestli vy o těchto řečech dobře víte,
Ctný Pane Ženichu, proč pak ženíte? –
Zdaž proti Pavlovým slovům nečiníte? –
Vizte, kterak se mi z toho vymluvíte! –
Než vím, že vy v písmě známost dobrou máte,
A že mi odpověd dokonalou dáte. –
Již zdaleka slyším, co mi odpovíte:
Že vy nemůžete, ani nemusýte
Ve všem následovat Pavla řečeného;
Že jste vy s nim stavu příliš rozdílného;
Že on byl Apoštol, neměl statku svého,
Ani hospodářství, neb co takového;
Že jemu nebylo třeba hospodyně;
Ale s vámi že jest v sedlském stavu jiné;
Že on téměř vždycky musyl světem chodit,
Těžkoby mu bylo ženu s sebou vodit;
Ale vy že máte chalupu neb statek,
Kterýžto bez sedlky přicházý na zmatek;
Že y Apoštolé jiní se ženili,
Čímž Pavlovi žádné křivdy nečinili.
Tak že mu ani vy křivdy nečiníte,
Když se dle těch příčin pořádně ženíte.
[2]
Zvláště když y on sám paroučíporoučí neb radí,
Aby se ženili lidé staří, mladí,
Když dí: „Jedenkaždý svou ženu má míti,
„Lépeť se ženiti, nežli se páliti,Lépeť se ženiti, nežli se páliti,
A že ten nezhřešil, kdožby se oženil;A že ten nezhřešil, kdožby se oženil;“
Proto že ste i vy stav vdovský proměnil.
A ještě že máte k dokázaní toho
V Písmě dost důvodů a příkladů mnoho:
Neb, v čem svatý Pavel povoluje vdovám,
Že to rovněž vdovcům patří, a tak y vám,
„Aby se vdávaly, a děti rodily,
„Hospodyně byly, a dobře činily;Hospodyně byly, a dobře činily;“
Pročež že y vdovci mohou se ženiti,
Mohouli Pavlovu žádost naplniti.
A když Bůh pověděl na počátku věku,
„Že není dobré být samému člověku;„Že není dobré být samému člověku;“
Zdaž to jen o pannách zní a o mládencých?
Zdaž ne též o vdovách a poctivých vdovcých?
„Lépeť jest zajisté dvěma než jednomu,
„Tiť z práce své mají lepší zysk v svém domu,Tiť z práce své mají lepší zysk v svém domu,
„PadneliPadneli který z nich, druhý pozdvihne ho,
„PodpíráPodpírá všelijak tovaryše svého;
„BědaBěda samotnému, týž Kazatel praví!
„Nebo, kdyžby padl, kdo ho zas postaví?Nebo, kdyžby padl, kdo ho zas postaví?
„K tomuK tomu pak budouli dva ležeti spolu,
„Snáze se zahřejí; ano y u stoluSnáze se zahřejí;“ ano y u stolu
Lépe vždycky chutná přistrojené jídlo,
Kdež jest dvou aneb tří spolu jedno bydlo.
O Abrahamovi čteme, že se ženil,
A po smrti Sáry stav vdovský proměnil. –
Bóz si vzal vdovu Rut; David Abigail;
A tak pročby ste vy tímto se nehájil? –
Obhájil ste dobře druhého ženění,
O čemž u mne žádné pochybnosti není;
Pročby ste vy vždycky jen vdovcem měl býti,
Moha mladou pannu za manželku míti?
[3]
Ukázalť vám Pán Bůh pannu v české říši,
Poctivou Dorotu Jiskrovou v Libiši.
Co se Pánu Bohu v Libiši líbilo,
Velmi dobře, že to y vám milé bylo.
Jiskra lásky, kteráž v vašem srdcy byla,
S Dorotou Jiskrovou teď se roznítila.
„Budešli na Jiskru, dí Syrach, dmýchati,
„RoznítíRoznítí se, bude krásně plápolati;
„Pakli na ni plineš, tožť y hned uhasne.Pakli na ni plineš, tožť y hned uhasne.“
Slyšte vysvětlení této řeči krásné!
Jako my, když Jiskru v oheň rozdmýcháme,
Z ohně světlo, teplo a pohodlí máme:
Tak y Jiskra lásky roznícená v plamen,
Jest pravého štěstí požehnaný pramen.
Ale Jiskra zhasne, když se pline na ni:
Tak y láska stydne, když se bližní haní.
Hanění zajisté a potupování,
Jest nesnesytedlné, jako uplvání.
Krystus to syc snesl bez lásky změnění;
Než tak sylné lásky v jiných lidech není.
Protož všickni, y vy, Karle Vojtěchovský,
Jenž nyní s tou Jiskrou měníte stav vdovský,
Hleďtež v sobě Jiskru lásky rozněcovat,
Aby neuhasla, hleďtež rozdměchovat! –
V vás pak, ctná nevěsto, nechť též láska hoří,
Nechť vám jí nikdý nic v srdcy neumoří!
Tak jistě budete oba spolu šťastní,
Roznícené Jiskry lásky jsouc učastní.
Y buďtež již šťastní s Pánem Bohem oba!
Buďtež utěšená svých přátel ozdoba!
Budiž dům váš plodem Jiskry ctně ozdoben,
Požehnáním božím statek váš rozmnožen!
Bůh pak všemohoucý, jenž vás spolu spojil,
A láskou jednoho k druhému opojil,
Nechť lásku a svornost při vás zachovává!
Nechť vám ve všem dobrém prospěch a zrůst dává!
Amen.
E: av; 2002
[4]