MYŠLENKY naše koupaly se v ohnivých vlnách svatého léta(Na)
jež rozpaluje blankyty duší žárem všech srpnů a zráním všech hvězd(Na)
A když smyly svá bolestná znamení země povstaly v čistotě prvotních světel(Na)
a poznaly silné rozkoše času dech jeho byl sladký nadějí mrtvých(Na)
a tajemnou vichřicí vřelo v něm rašení pupenců všech budoucích zahrad(Na)
Dni které neměly jiter z dálky nám hodily světla jak echa staleté touhy(Na)
šílili jsme šílenstvím lásky jež byla modlitbou k Nejvyššímu(Na)
Ze rtů našich sladkost její se tryskla a přece hořely posvátnou žízní(Na)
Zraky naše ji pily z bratrských zraků a pohledům bratří ji dávaly píti(Na)
a v rozechvění neznámé blízkosti krví nám zvonila hudbami tajemství(Na)
Sny naše se spojily v jediné snění a šuměly tisíci stromů jednoho hvozdu(Na)
když třesením větví podávají si poselství jednoho větru z neznámých moří(Na)
Na našich loukách ležela vůně všech květů sladěná v jeden složitý akkord(Na)
a světla našich duší nalitá v jediný plápol oděla barvami neviditelné(Na)
a hlasem všech našich spojených vůlí nám v zázračné zahrady rozkvetly síly(Na)
I trhali jsme svá opojení jak zrna na jediném mystickém hroznu(Na)
jež dotknutím pukala výtryskem jednoho vína(Na)
jablka jednoho stromu jež rozříznuta společnou naší krví se zardí(Na)
polibky jediné noci v nichž duše zpívají o smrti a budoucích žitích(Na)
v jediném rozplání retů na věky nemocných rozkoší jednoho blesku(Na)