TROJZVUK ZVĚTŠENÝ.
Vše v květu... a já vzpomínám si,
kdy líbával jsem Tvoje vlasy,
jich vůní opojen a nadšený, –
a v nitru mém zní trojzvuk zvětšený.
Ta kvinta zvětšená jak ostrá dýka
svým zvukem bodavým v mé srdce vniká
a krví zabarvuje moje sny, –
zas slyším zníti trojzvuk zvětšený.
Já miloval Tě láskou velkou,
leč Ty jsi měla duši mělkou,
Tvé srdce bylo hračkou bez ceny, –
v mém nitru sténá trojzvuk zvětšený.
Tvá duše byla bezobsažná,
Tvé cítění, to voda byla vlažná,
Tys milovala hmotu, a já Sny, –
mým nitrem chvěje trojzvuk zvětšený.
57
Ta disonance srdce drásá,
když zřím, jak’s svůdný byla kousek masa,
a já tím masem zpit a nadšený, –
v mém srdci požár – hoří trojzvuk zvětšený! – –
58