Má touha.

František Cajthaml-Liberté

Má touha.
V poušť smutnou života kyne mi zdaleka oasy kvítí, zdaleka paprsek červený na cestu trnitou svítí. Nechtěl bych světem se plahočit, život můj vrak byl by pouhý, kdyby mne nehnala do boje myšlenka blažené touhy. Já toužím po modrém blankytublankytu, když hynu ve bídné kobě, já toužím po chrámu sbratření, jejž lidstvo postaví sobě.