SAVONAROLA
Má v duši obraz, jak by svět měl býti
dle srdce Krista. Ale svět je jiný.
Nevěstka hříšná, nechce znát své viny
a bláznivě se k zatracení řítí...
Splet z hrůzy bič a jal se v líc ji bíti.
Smích zašel jí. V tvář used děs jí siný.
V šat oděla se z hrubé pytloviny.
A bila čelem klnouc svému žití...
Mnich ustal. Hotovo vše. Bohu sláva!
I nestaral se dál o kajicnici.
Ta vstala: Jaký blázen jsem to byla!
A ruce kolem šíje mnicha vila
a kličku zvolna na hrdlo mu dává,
pak zadrhne a vleče na hranici.
36