ROMANCE Z TŘICETILETÉ VÁLKY

Josef Svatopluk Machar

Pásla si housátka podle vody, vila si věneček pomněnkový. Lukama běžela bílá cesta, v modravou dálku a cizí města. Jak se tam děvčátko zadívalo, písničku toužebnou zazpívalo. Tou cestou rejthar jel do daleka, uviděl pasačku, klobouk smeká. A bílé pero měl na klobouku, k děvčátku zajel si přes tu louku, vojáček, červený mládeneček, požádal panenku o věneček. Kdybych ti věneček měla dáti, byla bych trestána od své máti. Kámen by mi na krk přivázala, do vody hodila, proklínala.“ Máš-li ty takovou matičku zlou, pojď ke mně na koně, pojeď se mnou. Pojedem, panenko, k Fridlandovi, nikdo se o tobě nic nedoví. Fridland je kavalír a nás rád, a my zas dovedem krev za něj dát. Muzika hrá, bubny zabubnují, fridlandští do světa mašírují. Na východ, na půlnoc, západ i jih, Fridland je nad nima, svět je jejich. Pojď, sedni na koně, děvčátko , po bílé silnici pojedeme. Budem u Fridlanda vojákovat, po světě jak ptáci poletovat. A když tam zhyne hlava mladá, vezmeš si, děvčátko, kamaráda. Když toho zabijou, je tu jiný neboj se, děvčátko, vojančiny. Regiment mládenců, regment je jich, celičký regiment samý ženich.“ Sluníčko na bílou svítí cestu, prach na zvedá se, letí k městu. A stará husička zakáhala, a stará matička zaplakala: Ty stará husičko, nekáhej víc, pasačka tvá pást nebude víc...“ Stará vojačka se zadumala. Voják jejíTalián či Ballon, do dnes neví, jaký že to krajan odplížil se k povětrným žínkám... Čtyři děti jemu porodila, deset roků je s ním v regimentu, vaří, pere, zašívá mu šaty, hlídá ho, když přinesou jej z bitvy, do vsi vpadnou-li, ona nejlíp, co kde hledat, vždyť je z krve selské a zná dobře zvyky svojich lidí žádný voják v regimentu nemá tolik dolarů a prádla, peří, jak ten její Talián či Ballon... A ten šel teď k povětrným běhnám... Jindy by se byla hnala za ním, ránu vyťala mu přede všemi, zbila by i neřestné ty žínky dnes je schvácena jen hořkou mdlobou, síly nemá, smutno je v duši. Byla u potoka. Sedla v trávu, lokty opřela o kolena, dívala se do spěchavé vody. Náhle vidí, jak z vody patří na ni cizí, rozcuchaná hlava. Černá, suchá, plná rýh a vrásek, oči chtivé, dravé, jedovaté, sporým vlasem bělá se lebka baba ďáblice to v celé hrůze... Zaklela a kopla do zrcadla. Odvrátila se a vzpomínala na svůj domov, na svá dívčí leta a jak s rejtharem šla do tábora. Z Moravy byl, u Lützenu vzala švédská puma pěknou jeho hlavu; druhý Bavorák byl, zpil se jednou, rebelantil, pověsil jej Fridland; třetí je ten Talián či Ballon. Všem jim byla věrnou, řádnou ženou, dbala cti jich, dbala cti své vlastní, teď je konec... tenhle vyžene ji, ba, i trosknechtům snad hodí v pospas... Stará vojačka se rozplakala nad tím vším, co jest a co se zove žitím jejím... nejvíc nad svou hlavou, černou, ošklivou a starou hlavou...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby