TULÁK
Tchoř doupě má, výr skrýši svou,
já ani pod hlavu ranec,
a kdyby nebyla celá zem mou,
sirotek byl bych a psanec.
Máma šla ondy v nejistý čas
koupit si na šaty vdoví –
chytli ji... pak se jí porouchal vaz...
můj táta byl rytíř Kdoví...
S červeným Čertem jsem ty a ty
a hlídám mu mandragoru;
s mou milou jezdíme košťaty
na čarodějnickou horu.
Jsem doktorem, jenž střelhbitě
všech dvacet pět prošel grádů:
sním žábu, zažehnám úbytě,
bez břitvy oholím bradu.
Dovedu uřknout, znám uhranout,
člověka, dobytče, všecko,
a v píšťalku-li začnu dout,
jde za mnou kde jaké děcko,
kde jaká myš, kde jaký šváb,
jdou podle pískotu mého –
a kde je hrubcem selský chlap,
pustím mu vesele
na střechu v šindele
kohouta červeného.
175