PÍSEŇ O BITVĚ U ZENTY
Rovino, rovino,
co svět bude státi,
bude se na tebe
všude vzpomínati.
My jsme v lágru stáli,
maso fasovali,
tu kanony Turků
se vám rozehrály.
Jak varhany hrály,
jako bubny bily,
olovění ptáci
se tam vyrojili.
Kapucínek* s kordem
vykřík: Allou, děti!
Švališaři naši
jako liják letí.
Jako liják letí,
rubou Turkům hlavy,
švališaři byli
shora od Moravy.
Z Moravy sem přišli,
Moravou jsou křtěni,
šavličkami dali
Turkům pozdravení.
* Kapucínek – tak nazýván byl vojáky princ Eugen, malý, nahrblý, v hnědém dlouhém kabátě.
208
Pozdravení dali,
hlavy posekali,
černou krví Turků
vodu pomíchali.
Běží voda, běží,
plyne k Bělehradu,
tam turecký baša
rve si dlouhou bradu:
– Turecká ty krvi,
škoda je tě, škoda! –
Na koníka sedá,
do boků ho bodá.
– Koníčku, jak vítr
nes mě k Cařihradu,
sic mi švališaři
porvou bílou bradu. –
My za ním jak ďábli,
děti od Moravy,
bunčuky dál brali,
sekali dál hlavy.
A kdo zabil bašu,
přines hlavu v koši,
Kapucínek chválil,
že jsme hodní hoši.
Bylo slávy, křiku,
bylo veselosti,
kdo byl při tom, může
pochlubit se dosti.
209
Tuhle píseň složil
po tom zvítězení
pro křesťanských lidí
slavné potěšení
jeden švališárek,
co se bil tam lítě,
moravských rodičů
poctivé to dítě.
210