KRAJINA PALESTYNSKÁ.
Pláň mlčí. V dál šíř v celém okolí
jak rozházeny leží mrtvoly.
Tu kůň, tu přilba, tu meč zlámaný,
tu křivá šavle, bunčuk, turbany.
Plá nebe, hoří vzduch a celá zem
se jiskří v žáru dusném bělavém.
Je ticho. Jen pár supů na blízku
zobáky čistíc bije do písku.
Tu ze skupiny těl kdos hlavu zdvih
a vyslal pohled z očí zkalených,
kříž na prsou měl, v boku z brnění
se černavá krev slabě pramení –
V tom vedle také hlava zdvihla se
a rozhledla se kolem v úžase,
syn Arabie, oči plamenné,
sek meče šel mu středem ramene –
162
a sotva shledl jeden druhého,
vší zbylou silou vrh se na něho,
a v líc si bili, hrdla rdousili,
až umdleli, by znovu za chvíli
se dali v zápas. V zlosti horoucí
si v oči zatkli prsty stydnoucí. – – –
Tak smrt je našla v této pustině
i supi, když k nim přišli k hostině.
163