HELOISE.

Josef Svatopluk Machar

HELOISE.
Muž světem ctěný, světlo přísných věd, ztepilé krásy, příští velikého – když tenkrát z jedné knihy s tebou čet, ach, musil stát se smyslem žití tvého a Bohem tvojím. Před oltářem jeho modlitbou zbožnou chvíval se tvůj ret, tvé srdce místo daru myrrhového po celý život plálo za oběť... Heloise, čas je přece spravedlivý! Tvůj Abélard jde s ustaranou tváří, úzkostný šosák, nyní dějinami – ty jasná velká stojíš na oltáři, tvé oči hoří jako drahokamy, tvá láska plá z nich jako oheň živý! 166