SMRT INNOCENCE IV.
– – to nebyl sen – od oné noci cítím,
že zemřít musím – Klam a šalba pekel
mě porazily – Bůh nevěděl o tom –
V té noci ulehl jsem přemýšleje,
jak rozšlapati plemeno to hadí,
jež Friedrich, kacíř proklatý, zde nechal,
když peklo vzalo k sobě duši jeho –
I usnu – V tom se zdá mi: přijde Robert,
z Lincolnu biskup, zrádce ten, jenž stranil
kacíři Friedrichovi – v ruce berlu
a hledí na mě – vykřiknout chci na něj,
však hlas můj ukován kdes v hrudi sedí –
chci povstat, zahnat ho – a mrtvě leží
mé údy – ani prstem pohnout nelze –
Jde oheň hněvu krví mou a tělem
a marně – jako mrtvola tu ležím –
A jeho jazyk rozvázal se v zlosti –
že špatný pastýř církve jsem, ba škůdce
stád křesťanských. – Že křivdím Friedrichovi
a prokletí má Bůh že neuslyší. –
198
Že císař dávno před papeži býval
řidičem světa. – A tím, že jsem nasil
v křesťanství rozbroj, že jsem pomocníkem
já Tatarů a vrahů saracenských. –
Že hrabiv jsem a lakotiv jen zlata,
že anglickou zem vyssál jsem i jiné. – –
Tak lál mi Robert a já hnout se nemoh,
a on to viděl – i zdvih berlu svoji
a – sveřepec – mě, pastýře bil svého –
až ruka umdlela mu – potom vedl
držadlem jejím ránu k boku mému
a přirazil vší silou – – Tu jsem procit
a vykřikl – však tentam byl už padouch. –
Od noci oné cítím bolest strašnou,
ničivou v boku – vím, že umřít nutno. –
Bůh ponechal mě tehdy bez ochrany. – –
A Manfred, bastard zmije hohenstaufské,
zbil vojsko naše – kardinal, náš legat,
jen stěží spasil holý život z pole. – –
Slyš Bože, jmenem tvým já přisah kdysi
při svících rozžatých a nad hostií,
že zničena být musí zmije mrzká
a vyhuben rod její do posledka –
i hnízdo spáleno, kde pelešila –
tvým jmenem přísahal jsem – slyšíš, Bože? – –
Svět nejde v řádu – přijde taký biskup
199
a papeže zbít troufá bezbranného – –
– – a co vy zde si rvete vlasy, roucha
a skučíte a řvete? – Kdo jste, rcete? –
Vás nepoznávám – – Ah, tys neteř moje
a tamo druhá – synovci jsou tu ti –
proč naříkáte? – Což vás nezůstavím
zbohatlé všechny? – Bídníci, co chcete?
Co ještě chcete? – Pro vás jen jsem hrabal
a lakotil – a dopřát byste mohli,
bych v smrti chvilce poklidu měl trochu...
200