Žil v jeskyni Byl na pohled jak zvíře(J5f)
neb vlas a vousy jeho mísily se(J5f)
s divokou koží kterou halil tělo(J5f)
Svět vedl války hýřil hověl hříchům(J5f)
však on se šťastně vymkl víru jeho(J5f)
a v rokli svojí žil jen Bohu svému(J5f)
Tu vyčenichal Satan svůdce duší(J5f)
zátiší jeho a hned pekelníku(J5f)
se kořistí zvlášť vábnou světec jevil(J5f)
A proto deně vcházel do jeskyně(J5f)
ne v podobě své s kopytem a rohy(J5f)
však jako nahá plná svěží dívka(J5f)
a lákal záludnými sliby slastí(J5f)
zbožného světce Na kámen si used(J5f)
kam Benedikt si složil hlavu k spánku(J5f)
a v líc mu dýchal horkým sladkým dechem(J5f)
a bílým tělem v oči jeho svítil(J5f)
a měkým hlasem k radostem jej volal(J5f)
I zakrýval si poustevník mdlé oči(J5f)
však ďábel i tmou jeho ruky zářil(J5f)
a zacpal poustevník si mechem uši(J5f)
však sladký hlas tím vášnivěj v ně vnikal(J5f)
Chtěl o kámen bít hlavou rozpálenou(J5f)
však v dívčí pružná ňadra bil jí jenom(J5f)
V zem zaryl tváře modlitby své šeptal(J5f)
však tělo svítit viděl výzvy slyšel(J5f)
a vřelý výdech její zaleval jej(J5f)
Už začal váhat Uštvaná už duše(J5f)
se podávala Vyjít v svět vzít ženu(J5f)
a žíti jako tisíce jich žije(J5f)
snad zmizelo by potom pokušení(J5f)
Tu Bůh mu přispěl pomoc nejsilnější(J5f)
v největší nouzi(J2f)
Před jeskyní stála(J3m)
houština kopřiv Po vnuknutí božím(J5f)
z modliteb vytrhl se odvrh kůži(J5f)
a nahé tělo hodil v koupel jejich(J5f)
v nich obracel se potápěl se brodil(J5f)
až celá kůže jeho zkrvavěla(J5f)
A tam kam padly kapky krve jeho(J5f)
červené růže vzrostly na památku(J5f)
a růže ty tam do dnešních dnů kvetou(J5f)
a poutníkům jsou svědky slávy světce(J5f)
milosti boží pokoření pekel(J5f)
z koupele té duše vyšla čistá(J5f)
a plná milosti a bázně boží(J5f)
I rozsmutnil se Satan kníže pekel(J5f)
a schlíple odplazil se v říši svoji(J5f)
Sta lidí hrnulo se nyní k světci(J5f)
jichž život smyslu neměl Prosili ho(J5f)
Hle ukaž nám jak žíti Svět se boří(J5f)
největší říše upadají v rumy(J5f)
ó pověz jak žít aby trosky v pádu(J5f)
nám nezabily navždy duše naše(J5f)
Klášterů osm vystavět dal světec(J5f)
a všechny plny byly Modlitbami(J5f)
a zpěvem velebili mniši Boha(J5f)
že nedal zahynouti duším jejich(J5f)
Však trpce dívali se kněží světští(J5f)
za ovečkami v dálku odešlými(J5f)
neb ovce prchne li je pryč i vlna(J5f)
A myslili a přemítali dlouho(J5f)
až našli Jednoho dne sedm heter(J5f)
těch nejkrasších jak shledali je v Římě(J5f)
se vydalo na cestu k Subiaku(J5f)
a vešlo do klášterů Benedikta(J5f)
A osmi kláštery pak prošla každá(J5f)
a šestkrát odolal li který bratr(J5f)
po sedmé padl Padli takto všichni(J5f)
I rozsmutnil se velmi starý světec(J5f)
hůl poutnickou vzal odebral se do hor(J5f)
a stále šel kam zaslzené oči(J5f)
jej vedly Náhle slyší krákot s výše(J5f)
a hle tré havranů se vznáší nad ním(J5f)
a vidí že mu cíl ukázat chtějí(J5f)
Jde za jich letem po hřebenu horstva(J5f)
a modlí se a pěje písně Bohu(J5f)
Chrám bílý stojí na vysoké hoře(J5f)
chrám Apollinův Kolem plno růží(J5f)
omamných pyšných růží Venušiných(J5f)
Na střechu chrámu havrani se snesli(J5f)
a svatý porozuměl Začal bíti(J5f)
poutnickou holí v růžové to pole(J5f)
až zrudla zem kol krvavými lístky(J5f)
rozmetal oltář silou nadčlověka(J5f)
rozvrátil sloupy rozbil sochu modly(J5f)
a stánek nový stavěti tu začal(J5f)
pravému Bohu(J2f)
Na zvráceném sloupu(J3f)
zjev bílý seděl přihlížeje práci(J5f)
Jak z mramoru byl svítil bílým tělem(J5f)
však vzdušný byl a jako pára lehký(J5f)
A zrak měl tmavý vítězný a pyšný(J5f)
rty sevřené a na nich pohrdání(J5f)
A světec viděl že to není anděl(J5f)
I hnal se po něm bil v něj holí svojí(J5f)
však nezasáhl jenom vzduchem šlehal(J5f)
Znak kříže také marně na něj vrhl(J5f)
zjev vzdušný nemizel I viděl světec(J5f)
že demon je to asi mrtvých bohů(J5f)
a na vzdor jemu pospíchal v té stavbě(J5f)
a nutil dělníky by popílili(J5f)
A demon seděl pyšně usmíval se(J5f)
a pohrdavě zíral k práci jeho(J5f)
Chrám hotov byl i klášter Starý světec(J5f)
klek před oltářem zapěl slávu Bohu(J5f)
a k novým bratřím kteří míti chtěli(J5f)
života smysl obrátil se řečí(J5f)
že marností vše snem že život celý(J5f)
a teprv po smrti že probuzení(J5f)
že nutno tak snít aby probuzení(J5f)
nebylo těžké Rozmlouvati s Bohem(J5f)
toť modlitba je Hlásat slávu jeho(J5f)
toť písně jež se pějí k chvále jeho(J5f)
A je li chvilka kdy se odpočívá(J5f)
po bohulibém tomto zaměstnání(J5f)
má obrátit se k duším dobrých lidí(J5f)
jež v knihách žijí Kniha útočištěm(J5f)
a společníkem nejlepším je v žití(J5f)
jenž chrání před žádostmi světa duši(J5f)
jí křídla dává k letu v doby dávné(J5f)
i v časy příští přenáší ji světem(J5f)
že jako oblak nese se pak nad ním(J5f)
a sní svůj sen jak dítě beze hříchu(J5f)
V tu chvíli hlasitě se zasmál demon(J5f)
jenž dosud seděl na zvráceném sloupu(J5f)
Teď zdvih se zářil jako slunce jasně(J5f)
a lehkým krokem kráčel ku klášteru(J5f)
Šel síněmi a vklouzl v dlouhou kobu(J5f)
kde stála řada skříní stolů pultů(J5f)
s náčiním psacím Zde se změnil demon(J5f)
ve zlatý prach a rozplynul se síní(J5f)
vnik do skříní a zapad v pergameny(J5f)
v nichž psána byla díla filosofů(J5f)
a verše pěvců zaniklého světa(J5f)