V tu neděli, kdy při mši svaté čte se
o koukolu a o pšenici příběh,
pan papež Štěpán na synodě slavné
zasednout ráčil k soudu nad Formosem.
Týž Formosus sám papežem byl kdysi
a nyní mrtev byl a odpočíval
v papežské hrobce u svatého Petra.
Hrob jeho kázal otevřít pan papež
a tělo tlící – bez dní několika
měsíců osm leželoť již v rakvi –
dal přinést v prostor síně koncilia,
trůn postavit dal proti trůnu svému,
mrtvolu vsadit na něj a ji odít
papežským rouchem, korunou a berlou.
A že se mrtvý hájiti sám nemoh,
diakon Boso dán mu za obhájce,
i zaujal své místo podle něho
a pod tíží té úlohy se třesa
byl bledý velmi. Žalobcem pak jeho
byl Leo, kardinal kněz, který stanul
u trůnu pana papeže. Soud začal.
Kněz kardinal své obžaloby metal
v líc provinilci za bodem bod stavě,
a Boso diakon k nim hlasem tichým
a třesoucím se zvolna odpovídal.
Tu nedočkav a valně netrpěliv
a hněvem zjitřen s trůnu vstal pan papež,
k mrtvole běžel, ruku vztáh a křičel:
– Proč úcty zapomněl jsi a trůn urval
svatého Petra, biskupem jsa v Portu?
Což nevíš, že jen z římských kněží středu
smí papež vyjít? Což jsi nepřisáhl
jsa klatbou stižen nevkročit v zdi Říma?
Proč vínek císařský jsi Arnulfovi
posadil v chrámě na prokletou hlavu,
když před tím Lamberta jsi korunoval?
A proč jsi stál o bezživotí moje? –
I stalo se, že mrtvý pohnul hlavou.
I zrud pan papež jako živý oheň
a třásl se jak listí o podzimi
a ještě blíže stoupnuv ku mrtvole
v líc pěstí hrozil jí a vykřikoval:
– Ty přiznáváš se?! Přiznáváš se tedy?!
Ty vlku dravý, synu nečistoty,
ty přiznáváš se?! Odsouzen jsi tedy!
Jsi odsouzen! – Tak křičel několikrát,
až hlas mu selhal. Kardinali, kněží
na slavné synodě té shromáždění
mlčeli hrůzou. Před mrtvoly tváří
rozsudek napsán, všichni podepsali
a přikročeno k vykonání jeho.
Prokletí vysloveno nad Formosem,
papežské roucho strženo mu s těla,
tři prsty pravé ruky, jimiž žehnal
bezprávně kdysi, uťaty mu byly,
a tlící tělo háky vyvlečeno
ze sálu paláce a ulicemi
vláčeno dále za pokřiku lidu
a uvrženo do tiberských proudů.
V té chvíli basilika lateranská
se sesula, a hrůza padla na lid:
mínili jedni, že tu předpověděn
pád papežství je pádem toho chrámu,
a druzí, Bůh že chce mít stánek nový
na místě Lateranu, jenž byl zprzněn
zločiným Formosem a kněžstvem jeho –
však pravda jistá u Boha je pouze.