SOUD

SOUD R. 897
V tu neděli, kdy při mši svaté čte se o koukolu a o pšenici příběh, pan papež Štěpán na synodě slavné zasednout ráčil k soudu nad Formosem. Týž Formosus sám papežem byl kdysi a nyní mrtev byl a odpočíval v papežské hrobce u svatého Petra. Hrob jeho kázal otevřít pan papež a tělo tlící – bez dní několika měsíců osm leželoť již v rakvi – dal přinést v prostor síně koncilia, trůn postavit dal proti trůnu svému, mrtvolu vsadit na něj a ji odít papežským rouchem, korunou a berlou. A že se mrtvý hájiti sám nemoh, diakon Boso dán mu za obhájce, i zaujal své místo podle něho a pod tíží té úlohy se třesa byl bledý velmi. Žalobcem pak jeho byl Leo, kardinal kněz, který stanul u trůnu pana papeže. Soud začal. Kněz kardinal své obžaloby metal v líc provinilci za bodem bod stavě, a Boso diakon k nim hlasem tichým a třesoucím se zvolna odpovídal. Tu nedočkav a valně netrpěliv a hněvem zjitřen s trůnu vstal pan papež, k mrtvole běžel, ruku vztáh a křičel: 79 – Proč úcty zapomněl jsi a trůn urval svatého Petra, biskupem jsa v Portu? Což nevíš, že jen z římských kněží středu smí papež vyjít? Což jsi nepřisáhl jsa klatbou stižen nevkročit v zdi Říma? Proč vínek císařský jsi Arnulfovi posadil v chrámě na prokletou hlavu, když před tím Lamberta jsi korunoval? A proč jsi stál o bezživotí moje? – I stalo se, že mrtvý pohnul hlavou. I zrud pan papež jako živý oheň a třásl se jak listí o podzimi a ještě blíže stoupnuv ku mrtvole v líc pěstí hrozil jí a vykřikoval: – Ty přiznáváš se?! Přiznáváš se tedy?! Ty vlku dravý, synu nečistoty, ty přiznáváš se?! Odsouzen jsi tedy! Jsi odsouzen! – Tak křičel několikrát, až hlas mu selhal. Kardinali, kněží na slavné synodě té shromáždění mlčeli hrůzou. Před mrtvoly tváří rozsudek napsán, všichni podepsali a přikročeno k vykonání jeho. Prokletí vysloveno nad Formosem, papežské roucho strženo mu s těla, tři prsty pravé ruky, jimiž žehnal bezprávně kdysi, uťaty mu byly, a tlící tělo háky vyvlečeno ze sálu paláce a ulicemi vláčeno dále za pokřiku lidu a uvrženo do tiberských proudů. 80 V té chvíli basilika lateranská se sesula, a hrůza padla na lid: mínili jedni, že tu předpověděn pád papežství je pádem toho chrámu, a druzí, Bůh že chce mít stánek nový na místě Lateranu, jenž byl zprzněn zločiným Formosem a kněžstvem jeho – však pravda jistá u Boha je pouze. 81