PAPEŽ BENEDIKT IX.

PAPEŽ BENEDIKT IX.
V klášteře Grotta Ferrata je mnich, jenž nikdy nepozdvihne očí svých, jak proklatec jde, jako hrob je tich. Živ travou je a rostlin kořeny, do roucha jeho trny vpleteny, za lůžko má jen ostré kameny. V chrám nevkročí. Když služby boží jsou, před dveřmi venku klečí chvílí tou a v pláty z kovu bije hlavou svou. Moc, sláva míjí. Rozkoš jest jen stín. A z všeho zbudou jenom tresty vin, neb spravedlivý vládne Hospodin... Byl papežem již od svých dětských let. To místo poskvrnil i celý svět, že Satan nemoh rozsít více běd. Je moře krve v záři sluneční a lidských mrtvol spousta plove v ní – vztek žádné bitvy neměl větších žní. Ve sklepech římských trčí kostry těch, jimž hladem ukončit dal žití běh a kletba dosud tkví jim v čelistech. A Tibeřin proud šepce hněvný sten, neb musil oběti nést moři v plen, z nichž každý byl kdys vodou její křtěn. 99 Hůl místo očí, neb jim spálen zrak po řeckém způsobu, jde slepců mrak a Římem vleče žití bědný vrak. Dal vyklestit svých kardinalů řad, neb žárliv byl a ženám Říma rád sám byl by jako kohout slípkám vlád. Dva papeže, od nichž svět spásy ždal, všemocným jedem zahladiti dal a v pýše svojí všemu jen se smál – – Moc, sláva míjí. Rozkoš jest jen stín. A z všeho zbudou jenom tresty vin, neb rozhořčený vládne Hospodin... A jak mu obrazy ty duší jdou, strach s úzkostí mu plachou duši rvou a silněj bije v dveře hlavou svou. 100