RUDOLF HABSBURSKÝ PAPEŽI MIKULÁŠOVI III.

RUDOLF HABSBURSKÝ PAPEŽI
MIKULÁŠOVI III.
Nám zdá se býti patřično a slušno, by Apoštolská Svatost Vaše znala výsledek boje onoho, jejž zdvihl i proti nám i svaté římské říši způsobem nerozumným, ač byl přisáh přísahu věrnosti i lení služby, král Čechů jasný, Otakar, ten stálý a neúnavný záškodník i říše i žití Našeho a spásy Naší. Král jmenovaný o Letnicích vytrh a vpadnuv v země říšské pustošil je i požárem i hrubým popleněním. Měst mnohých dobyl, mnohých pevných hradů se zmocnil šturmem nebo přepadením. Urážek takých počtem, zřejmou hanou a posměchem v nich byvše donuceni meč tasili jsme, který Bůh nám svěřil k ochraně blaha, jehož hlavní pilíř král tento byl by podvrátil už skorem. A tak jsme My a syn Náš milovaný, a uherský král jasný, přítel drahý, ten den po svátku, jejž má zasvěcený apoštol Kristův svatý Bartoloměj, ležení Našich vojsk tak položili, že sotva na německou jednu míli jsme od českého krále v dálce byli. A v pátek ráno, když jsme poprosili věčného Boha o vydatnou pomoc, My v šiku vytrhli a tam se brali, 170 kde český král, když voj byl k bitvě sřadil, výsledek její s nadějemi čekal. Zde rozpálena hledem na korouhve a rozvášněna chutí bojování se vojska srazila. Meč vrazil na meč a vojín volil zvítězit neb padnout. Pod zvířat kopyty zde mnozí mřeli, jichž statečnost by byla odolala v zápase s člověkem. A krve bylo po půdě země rozlito, že hnusem se život stal i těmto bojujícím i oněm, kteří boji přihlíželi. Statečná vojska Naše v posled přece – ne silou svojí, ale silou Boha, jenž všecko zmůže – slavně zvítězila. Vojáci krále českého jsou hnáni do blízké řeky, kde buď sesekáni, buď proudem zahubeni nebo také zajati byli. Málo jen jich ušlo. A onen král, ač opuštěn se viděl, – neb Smrt a útěk síly jeho vzaly – praporům Našim vítězným se nevzdal a neustoupil. Jak rek válčil ještě a bil se s úctyhodnou hrdiností, ač smrtelně už raněn – a tak v posled byl kůň mu skolen a on doražen byl vojáky Našimi. Tak král ten mocný i slávu vítězství i život ztratil. Však víme, nebyl potřen rukou Naší, leč rukou Boha padl, který přispěl 171 Nám v těžkém boji. Milost tuto vzali jsme v pokoře jak milosti ty všechny, jež Všemohoucí na Nás vylít ráčil, a připočetli jsme je k cti a slávě božského jmena. Všecko to a jiné, co zdá se Nám, že příjemno a milo je Králi Nejvyšímu, chceme vzdáti i Synu jeho, Jezu Kristu, Pánu, v čemž račiž Vaše Apoštolská Milost, jež zástupcem je božím na té zemi, nás pomocí i radou podporovat. Rudolphus Rex. 172