RUDOLF HABSBURSKÝ PAPEŽI
MIKULÁŠOVI III.
Nám zdá se býti patřično a slušno,
by Apoštolská Svatost Vaše znala
výsledek boje onoho, jejž zdvihl
i proti nám i svaté římské říši
způsobem nerozumným, ač byl přisáh
přísahu věrnosti i lení služby,
král Čechů jasný, Otakar, ten stálý
a neúnavný záškodník i říše
i žití Našeho a spásy Naší.
Král jmenovaný o Letnicích vytrh
a vpadnuv v země říšské pustošil je
i požárem i hrubým popleněním.
Měst mnohých dobyl, mnohých pevných hradů
se zmocnil šturmem nebo přepadením.
Urážek takých počtem, zřejmou hanou
a posměchem v nich byvše donuceni
meč tasili jsme, který Bůh nám svěřil
k ochraně blaha, jehož hlavní pilíř
král tento byl by podvrátil už skorem.
A tak jsme My a syn Náš milovaný,
a uherský král jasný, přítel drahý,
ten den po svátku, jejž má zasvěcený
apoštol Kristův svatý Bartoloměj,
ležení Našich vojsk tak položili,
že sotva na německou jednu míli
jsme od českého krále v dálce byli.
A v pátek ráno, když jsme poprosili
věčného Boha o vydatnou pomoc,
My v šiku vytrhli a tam se brali,
170
kde český král, když voj byl k bitvě sřadil,
výsledek její s nadějemi čekal.
Zde rozpálena hledem na korouhve
a rozvášněna chutí bojování
se vojska srazila. Meč vrazil na meč
a vojín volil zvítězit neb padnout.
Pod zvířat kopyty zde mnozí mřeli,
jichž statečnost by byla odolala
v zápase s člověkem. A krve bylo
po půdě země rozlito, že hnusem
se život stal i těmto bojujícím
i oněm, kteří boji přihlíželi.
Statečná vojska Naše v posled přece
– ne silou svojí, ale silou Boha,
jenž všecko zmůže – slavně zvítězila.
Vojáci krále českého jsou hnáni
do blízké řeky, kde buď sesekáni,
buď proudem zahubeni nebo také
zajati byli. Málo jen jich ušlo.
A onen král, ač opuštěn se viděl,
– neb Smrt a útěk síly jeho vzaly –
praporům Našim vítězným se nevzdal
a neustoupil. Jak rek válčil ještě
a bil se s úctyhodnou hrdiností,
ač smrtelně už raněn – a tak v posled
byl kůň mu skolen a on doražen byl
vojáky Našimi. Tak král ten mocný
i slávu vítězství i život ztratil.
Však víme, nebyl potřen rukou Naší,
leč rukou Boha padl, který přispěl
171
Nám v těžkém boji. Milost tuto vzali
jsme v pokoře jak milosti ty všechny,
jež Všemohoucí na Nás vylít ráčil,
a připočetli jsme je k cti a slávě
božského jmena.
Všecko to a jiné,
co zdá se Nám, že příjemno a milo
je Králi Nejvyšímu, chceme vzdáti
i Synu jeho, Jezu Kristu, Pánu,
v čemž račiž Vaše Apoštolská Milost,
jež zástupcem je božím na té zemi,
nás pomocí i radou podporovat.
Rudolphus Rex.
172