REGINA COELORUM

REGINA COELORUM
– – a papež Gregor věru dobře činí, že k matce boží řídí prosby lidské. Uvažme všecko: Spasitel náš jasný je s lidským tělem nyní v slávě boží. A na tom těle má též ran všech jizvy a v paměti má všechny zloby světa. Je svatý, dobrý, nejvýš spravedlivý, však že je svatý – musí být i tvrdý a že je dobrý – musí k zlým být přísný a že je spravedlivý – musí trestat. Neb svět je pánví nepravostí, hříchů, předsíní Gehenny a říší Zlého. A v tom má tedy papež Gregor pravdu. Chtít prosit Spasitele – marná snaha. On nesmí ani prosbám těm dát sluchu a jistě také nechce. Sám bych zřek se – a jsem mnich prostý – styků všech s tím světem, kdybych ty býval sklidil zkušenosti, jak Kristus Pán je nese na svém těle. Však dotvrzují obrazy nám ony, jež v chrámech nad oltáři v zlatém poli z kaménků pestrých jsouce sestaveny, podobu Páně věrnou ukazují – ji umní mistři podle nařízení biskupů svatých přesně prováděli, ti zdědili ji od předchůdců svojich a tito od svých, až se k apoštolům žebříkem takých pevných zvěstí dojde – a Pán náš na nich přísný je až k zlosti a neoblomný, prosbám nepřístupný, jen na soudy a tresty zdá se myslit. 32 Tak Gregor papež v rozpoznání všeho a osvícen jsa jistě poslem božím, tím andělem, jenž často rozpráví s ním, na dobrou Matku Boží ukazuje.ukazuje, k ní prosby, vzdechy, lítost řídit káže, což správno jest. Máť boží je přec matka, jež vždycky ještě smí se přimluviti u Syna krále. Pravda, na Golgathě jí srdce puklo. Ale v oslavení nynějším jistě vše to zapomněla a radostnými zraky dívajíc se vybízí přímo všechny trpitele jí svěřiti se, jí jen důvěřiti, neb může-li kdo oblomiti Krista, pak Panna je to, roditelka jeho. A v tom má tedy pravdu papež Gregor. Hle, mor byl v Římě. Město vymíralo a vyhaslo by. Kázal papež Gregor velikým průvodem jít k chrámu Matky a šli jsme tedy. A hned to se stalo: Nad starým Kastelem se zjevil anděl, meč v pochvu schoval a mor rázem zmizel. Ó Matka mnoho, Matka všecko zmůže. Vždyť za královnu nebes povýšena pluk andělů má stále k službě svojí. Kde syn je vázán tuhým božským řádem a nesmí ani, byť se mu i chtělo – královna Matka o své vůli může a nemůže-li, všeptne prosbu Synu a Syn, jenž nesmí dáti na hlas světa, dá na hlas Matky. Neb i v božském řádu má Matka místo své, jež nepomíjí. 33 A tak je jisto: zásluhy má velké o město Řím a církev papež Gregor a právem za živa jej světcem zovou: však ze všech jeho zásluh nepřednější je ta, že ukázal nám na Máť boží, že lidstvo naučil k ní utíkat se, k ní obracet se v bolestech a přáních, za jitra prosit o všechen zdar pro den, z večera prosit o poklidné spaní, v životě prosit o smrt bezbolestnou, v hodině smrti o soud milosrdný. 34