O DOBROTĚ KRÁSNÉ ISABEL, NEVĚSTY CÍSAŘE FRIEDRICHA II.

Josef Svatopluk Machar

Když krás Isabel připlula z Angličan(J6m) a v měs Antwerpách na zemi vystoupila(J6f) tu li statisíc se sešlo se všech stran(J6m) i mistrů všelikých a cechů vel la(J6f) A množství šlechti zde stálo v br(J6m) a kněží z vůko zpěv li plesu chvály(J6f) zvuk hudeb městem hřměl a zvo zvo(J6m) a listy květiny v prach ulic li stlali(J6f) Na ořích španělských sela Isabel(J6m) i je komonstvo Vše plálo stříbrem zlatem(J6f) A svého komo pán kaž poněl(J6m) by dovez saři tu novou pa chvatem(J6f) Zří krás Isabel tu radost li všech(J6m) a zří jak všichni ti a ctihod zvlášť ženy(J6f) jež se zvědavy na do balkonech(J6m) v obličej touží pohledět nezastře(J6f) I sňala voj svůj i klobouk loktuši(J6m) a mod oči své milost rozsvítila(J6f) a volným krokem jet jakož se přísluší(J6m) po měs nům svým nazat učila(J6f) Tak městem projela princezna Isabel(J6m) a spěla k městu Worms kde čekal ženich je(J6f) A obdiv krásy po ce říši spěl(J6m) a srdce dobroty jak ne v obyčeji(J6f)