O DOBROTĚ KRÁSNÉ ISABEL, NEVĚSTY
CÍSAŘE FRIEDRICHA II.
Když krásná Isabel připlula z Angličan
a v městě Antwerpách na zemi vystoupila,
tu lidí statisíc se sešlo se všech stran
i mistrů všelikých a cechů velká síla.
A množství šlechticů zde stálo v brnění
a kněží z vůkolí zpěv pěli plesu, chvály
zvuk hudeb městem hřměl a zvonů zvonění
a listy, květiny v prach ulic lidé stlali.
Na ořích španělských seděla Isabel
i její komonstvo. Vše plálo stříbrem, zlatem.
A svého komoně pán každý poháněl,
by dovez císaři tu novou paní chvatem.
Zří krásná Isabel tu radost lidí všech
a zří, jak všichni ti a ctihodné zvlášť ženy,
jež sedí zvědavy na domů balkonech,
v obličej touží jí pohledět nezastřený.
I sňala závoj svůj i klobouk, loktuši,
a modré oči své milostně rozsvítila
a volným krokem jet, jakož se přísluší,
po městě pánům svým nakázat uráčila.
Tak městem projela princezna Isabel
a spěla k městu Worms, kde čekal ženich její.
A obdiv krásy té po celé říši spěl
a srdce dobroty, jak není v obyčeji...
149