Mně bylo teskno v živém ruchu(J4f)
když odpoledne v dumách svých(J4m)
jsem maně bloudil v žhavém vzduchu(J4f)
po horkých Pražských chodnících(J4m)
Zdi domů v žáru líně spící(J4f)
hluk vozů lidstva pestrý řad(J4m)
jenž kolem pouští s vážnou lící(J4f)
těch nejhloupějších řečí spád(J4m)
pár přátel o nichž pověsť hlásá(J4f)
že mody lvi jsou bezvadní(J4m)
jimž celá zrcadlí se krása(J4f)
tam v každé skříni výkladní(J4m)
a dámy které vábně staví(J4f)
vstříc líčko pudrem uvadlé(J4m)
a úsměv rozmarný a smavý(J4f)
jak naučen byl v zrcadle(J4m)
pryč odtud pryč zde zmírám nudou(J4f)
jež horší než klid hřbitova(J4m)
ven v dědinu tu svoji chudou(J4f)
v klid idyllický venkova(J4m)
Vše splněno Mám zas ty kraje(J4f)
a lesy v modrém obzoru(J4m)
ty aleje kde plod už zraje(J4f)
a ptactvo kde dlí v hovoru(J4m)
Je dívka zde čtla moji knihu(J4f)
mne z celé duše ráda má(J4m)
zrak její oheň v kterém v mihu(J4f)
hned modrý jas hned vášeň plá(J4m)
Lid dobrodušný si mne váží(J4f)
pro pověsť jež mne provází(J4m)
rád svěřuje mi co jej blaží(J4f)
a rady bere v nesnázi(J4m)
A přec mne nuda jímá v spáry(J4f)
a zas se mi vše protiví(J4m)
kraj alej les i lásky žáry(J4f)
i lid ten dobrý poctivý(J4m)
A jako dítě rozmazlené(J4f)
jež nevyzpytno v přáních svých(J4m)
chce hračky dávno zavržené(J4f)
a nic mu nenahradí jich(J4m)
tak vždycky po hodině páté(J4f)
když vzplane západ veliký(J4m)
rád chtěl bych z dědiny té klaté(J4f)
zas na ty Pražské chodníky(J4m)
kde brzy vzplane světlo steré(J4f)
kde vozů hluk a lidstva řad(J4m)
kde maně se mi v ucho dere(J4f)
těch nejhloupějších řečí spád(J4m)
kde jdou kol moji známí rojem(J4f)
jichž nesmí tknout se pověsť zlá(J4m)
a krásky kterým pod závojem(J4f)
ve zracích reflex světel plá(J4m)