PRAŽSKÉ ZÁTIŠÍ

Josef Svatopluk Machar

PRAŽSKÉ ZÁTIŠÍ
Mám okno na střechy a na komíny vzhůru na střechy taškové, jež v šedo prokvetají, den celý z komínů zřím stoupat šerou chmuru, a na střechách mi vrabci štěbetají. A zdola vystoupá ve šumném víru ke mně žen hlas, zpěv kanárů a dětské nářky lkavé, křik bab a drátařů i žid v to volá temně, a kolovrátky tam vřískají pronikavé. Pak zpěv se ozývá, jejž hnedle kašel dusí – to šička naproti – hned začíná pět znova, ta souchotiny má, zrak modrý a vlas rusý, hoch vzat jí na podzim k hulánům do Krakova – Kus nebe čtvercem střech se zvědavě sem dívá a západ naproti zřím plát v dvou oken lesku; za noci hvězdný třpyt mi přímo v okno splývá při vánku šumění a při kočičím vřesku... 20