VII. Lístek do památníku.

Josef Svatopluk Machar

VII.
Lístek do památníku.

Má černovlásko, co ti psáti mám na ten lístek v památku? mám duchaplný obrat dáti ve starou jakous pohádku? Či pozlobit tě, a jsa mravu poetů jiných věren teď, mám napsat v otřepaném hávu ctnou nějakou sem průpověď? Či upomínku nebo přání? – i to byl už všední lov, a co bych psát chtěl – na to ani řeč lidská nemá dosti slov. To jednou za večerní chvíle a v našem kraji, dítě mé, tou sladkou řečí, jež zní mile a beze slov si řekneme, [108] až půjdem kolem pole zase, jež čeká brzo ženců srp, v němž tmavý koukol usmívá se a planý mák a oči chrp... 109