XVIII. ELEGIE

Josef Svatopluk Machar

Jak lis žloutnou kdy chlad try vanou(J6f) se stro třesavých v zem vlhkou upa(J6m) tak dny vezdejší v tůň věčna smut kanou(J6f) a pečeť nicoty se na uklá(J6m) Můj verš mne opouští a všechny dojmy vnější(J6f) v mé nitro zapadnou bez šumu ozvěny(J6m) a tam se na vždycky v sen mrt ukonejší(J6f) jak v kal hlubi zapad kameny(J6m) Šum lis ptá zpěv a šarlato pad(J6f) vše co jsem miloval tak bouř před roky(J6m) i srdce včino jež začne lásku chápat(J6f) víc neunesou mne již v zápal hlubo(J6m) Tak šinu žitím se vln nudy pod přívalem(J6f) jak ži mrtvola kam ony zakývnou(J6m) a s prázdnou rados i se svým starým žalem(J6f) jest mi ten všed svět jen rakví protivnou(J6m)