PŘÍTELI JINDŘICHU SOUČKOVI

Josef Svatopluk Machar

Ta láska, která trpce chutná, jak révový mok krvavý – a jejíž jedna kapka rmutná let hezkou řadu otráví, ta naděje, jež sny nám přede o jarních květech v jeseni – a, bludné světlo, vždy nás vede v nového močál trápení, ta nenávist, již k jiným máme a kterou mají jiní k nám, ta nuda, která mosty láme ve dobrých předsevzetí chrám, ty theorie dobra, krásy, jež ve školách nám vštípili – jichž praxe v našich časech hlásí, že směšnými jsme blouznily, ty blesky vášní, hry a žaly a dění všední rozpravy, ty Epikurů idealy, i ducha prosté zábavy – toť vše, co životem zde zve se, jak my to žijem, příteli, to každý den nám stejně nese – a to tě tolik veselí! A když tak večer kráčíváme tou oživenou ulicí, kde sevšednělé tváře známé a svět se hrne šumící – Ty obdivuješ – dobrý znatel – vzrust, toaletu sličných dam, ty lovíš zdvořilosti přátel a pozdravuješ vlídně sám, ty hovoříš; krev tvoje vzkypí nad cechem lotrů, nízkých stvůr, i směješ se, i děláš vtipy, i světlo vidíš v plášti chmur – Já čekám. Vím, že vstoupí zvolna vzdor radosti té vířivé do hrudi tvojí touha bolná a přesycení v srdce tvé, že vše, co zve se blaho, štěstí, jež kyne ti dnes ze všech stran, kol tebe prázdně zašelestí, jak podzimkových větrů van, že budeš cítit kol svých skrání jen černé ptáky poletat – víš-li, co vzdechů, odříkání tě bude to tvé štěstí stát? A víš, že sotva řekneš: „ano“, když by se kdos tě náhle ptal: Nuž, měl jsi tedy světlé ráno – však zda ten život za to stál?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

336. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli, (Stanislav Kostka Neumann)
  2. EPILOG (Petr Fingal)
  3. VAZAČKA KVĚTIN. (Antonín Klášterský)
  4. BALADA TŘÍKRÁLOVÁ. (Antonín Klášterský)
  5. Do památníku. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Láska v písních. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  7. Já nikdy nechci dohotoven být (Antonín Sova)
  8. Sonet erotický. (Josef Svatopluk Machar)
  9. NÁBĚHY K VĚTŠÍM BÁSNÍM BEZ NADPISU. (Svatopluk Čech)
  10. XXIII. Pravá láska nemůž’ býti uražena, (Jaroslav Vrchlický)