VAZAČKA KVĚTIN.

Antonín Klášterský

Za malým krámkem květináře ve kvítí plné světnici, tam váže věnce v potu tváře a mnohou krásnou kytici. Však v malé kytky vážíc kvítí, vždy při práci se usměje: Co, Bože, na tom květu chytí se lásky, touhy, naděje! Již ví: Pán mladý v krámek vstoupí a požádá květ v rozpacích, ach, jak je ve své lásce hloupý, on rdí se, jak by páchal hřích. A spěchá z krámu... V malé chvíli při schůzce podá dívce květ, ach, Bože, jak se láskou šílí při kouzlu osmnácti let! Na ňadrech svadne květu vnada, pak rtík jej zlíbá vášnivý, a posléz – jak ta láska mladá – ve staré knize spráchniví. Ba myslím, někde v knize prosy neb v knize veršů – nevím sám – květ eriky a tuberosy též svadlý, žlutý ležet mám.

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

113. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Do památníku. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Na dráze života. (Antal Stašek)
  3. Což ale ty víš, co je žití? (Jaroslav Vrchlický)
  4. Do veršů si rád Vás beru, (Jan Evangelista Nečas)
  5. Sonet erotický. (Josef Svatopluk Machar)
  6. PŘÍTELI JINDŘICHU SOUČKOVI (Josef Svatopluk Machar)
  7. MŮJ ŽIVOT. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. RADA MÉMU SYNU. (Antonín Klášterský)
  9. Romance o paní Bábi. (Bohdan Kaminský)
  10. Rána. (Jaroslav Vrchlický)