Prof. K. Francovi

Josef Svatopluk Machar

Prof. K. Francovi
Den pěkný dnes. Dva tuzemci jdou cestou, v prostředku kráva. Oba pískají si o smutném Gigolovi známou píseň a takty značí řadu ran, jež lepí v bok flegmatické strace. Jinak ticho. Jdu k restauraci. Čaj pít. Čilý sklepník v kuchyni – vidím oknem – štípe holku. Pes leží na výsluní. Cizí hosté zde sedí pod kaštany. Hledí zřejmě působit známým dojmem globetrotrů: čepicí, svetry, kamašemi, botma, a dámy jejich kapucemi, plášti. A všichni pouští povznešeně nosem svou němčinu. Já vedle nich si piji svůj čaj. A co jsem právě zažil, viděl, ti vypisuji věrně do puntíku na této pohlednici – nepřidávám ničeho – jenom upřímný svůj pozdrav. 17