Utonulé.

František Cajthaml-Liberté

Utonulé.
Kráčely dívky po vltavských březích, sličné, jak poupata růže. Vichr se obořil, do vody spadly – ach, kdo za neštěstí může? Tonoucí chytly se plujících vorů a spěly v neznámé dálky. Voda se kalila vždy víc a vlny vedly se skalami války. Vepluly do Labe. Divoká bouře v šedivých mracích se žene... A potom našli je na břehu kdesi – pod bahnem však zaplavené.